Nápravné cvičení jako prevence bolesti a zranění – definice a praxe

Brett-13-Corrective-ExerciseNejprve bych spíše řekl, co nápravné cvičení není. Není to strečink či masírování a mobilizace s pěnovým válcem. Není to protahovací cvičení či core stabilizace. Nejsou to technická /motorická cvičení. Toto všechno jsou jen určité kousky velkého koláče celkového nápravného programu. Tyto věci sami o sobě ale nepředstavují nápravný program.

Jak bych já sám tedy definoval nápravný trénink? Po zcela zevšeobecněném termínu funkční trénink je pro mě lépe vystihující pojem nápravný, ale v samé podstatě obou pojmů jde o to samé. Jde o tréninkový přístup, který je postaven na základě hodnocení určitého konkrétního nedostatku/omezení či dysfunkce na těle sportovce/ běžného klienta, a na základě vyhodnocení tohoto stavu se sestavuje program, kdy je systematicky a progresivně napravena funkce a je snížena tak pravděpodobnost zranění a zlepšena výkonnost/funkce.

Co tedy lze považovat za nápravný trénink v rámci této definice?

Jestliže bude zjištěna snížená mobilita v určitém pohybu, můžeme použít pěnový válec či strečink.

Na druhou stranu můžeme zjistit u sprintera nestabilitu v oblasti kolen, a tedy budeme potřebovat i jak cílené posilování, tak práci na mobilitě.

Naopak silový trojbojař bude mít velkou sílu, ale chybí mu technika/správná motorická kontrola v základním cviku, z čehož mu nastávají problémy a stále se opakující bolesti.

Basketbalový hráč zase bude mít problém s core stabilitou a bude mu činit problém výskok či rotace.

Bojovníci mají velkou náchylnost k opakujícím se zraněním jak v rámci špatného držení těla, tak nevhodných pohybů či zatížení a je třeba to kompenzovat.

Jak je vidět z příkladů, jde tedy vždy o specifický přístup, který je identifikován ze screeningu pohybu či jakéhokoliv druhu funkčního testování.

V rámci tohoto pohledu může být každá součást programu „nápravná“ ať už jde o cokoliv a vše závisí na jediném – jestli budete pracovat na zlepšení určité funkce.

V každodenním životě neustále děláme činnosti, které vytvářejí nerovnováhu v našem těle. Od spaní na jedné straně , dlouhodobého sezení či  jednostranných sportů. Naše těle pomalu zvětšujeme silné a slabé stránky na těle, které nakonec vedou k asymetrii v našem držení těla a pohybu. Tyto pohybové dysfunkce či chybné držení těla mohou vést ke zbytečnému opotřebení našich svalů a kloubů, a my budeme náchylnější k chronickým bolestem a zranění.

Cílem nápravného tréninku je identifikovat toto chybné držení těla a pohybovou nerovnováhu či omezení, a vytvořit program na

FMS  jako screening pohybu, základních pohybových vzorů a následná náprava www.functionalmovementsystems.cz

FMS jako screening pohybu, základních pohybových vzorů a následná náprava www.functionalmovementsystems.cz

jejich opravu. Velice důležité je klást důraz na pohyb samotný, jejímž cílem je vytvořit rovnováhu, ať už se jedná o stabilitu či mobilitu v oblastech, kde je chybná funkce.
V nápravném tréninku jde o pohyby či polohy těla, které souvisí s daným pohybem či souvisí se specifickým pohybem ve sportu. Jde o nápravu pohybových vzorů, náhradu jejich možných náhradních kompenzací, pomocí zlepšení motorické kontroly, stability či mobility. Nápravná cvičení by měly předcházet komplexním cvičením, aby motorický systém mohl lépe reagovat více efektivním způsobem na aplikovaná cvičení.

V závislosti na tom, co zjistíme při testování a posuzování, je možné určit, jaké pohyby je třeba začlenit do tréninku, v jakých pohybech je problém a jaká strategie bude jak nejúčinnější, tak nejvhodnější z hlediska specifického reálného pohybu.

Smysl nápravného cvičení

Jak technologie, tak automatizace čehokoliv kolem nás se rozrůstá. Naopak fyzická aktivita ve správných biomechanických pohybech a celých rozsazích se snižuje. Když k tomu všemu přidáme nevhodné zapojování těla v rámci různých činností, které vytvářejí nerovnováhu na těle, není poté možné běžně cvičit/pohybovat se, aniž bychom si zároveň neubližovali. Bohužel většina cvičenců a trenérů tento fakt přehlížejí, nic v pohybu neposuzují a nevyhodnocují, neřeší správnou motorickou kontrolu, nerovnováhu, neznají ani vhodné nastavení silového a protahovacího cvičení.

Už i samotné cvičení ale musí v základě vycházet z nápravy, prevence zranění a zdravotních problémů je a bude vždy základem cvičení samotného. Stačí sledovat jednotlivé sporty a četnost zranění. Stačí sledovat jednotlivé statistiky problémů v určitých tělesných segmentech u běžných lidí. Např. jen v USA činní roční náklady na chronické bolesti zad na 26000000000 dolarů. Bolesti a problémy ramen stojí ročně přibližně 39000000000 dolarů. Takto bychom mohli jmenovat kolena, kotníky, kyčle a další části těla.

Nápravná praxe a bolest

back-painKaždý trenér dnes nabízí odstranění bolestí zad a mnoha jiných části pohybového aparátu. Je to trochu vtipné, protože trenér by z bolestí logicky pracovat neměl. Trenér by měl bolestem předcházet. Teď zde samozřejmě nemluvím o bolesti svalové, i když i ta by neměla být nikdy cílem. Pojďme si ale vysvětlit samotnou bolest a stav, s kterým pracovat můžeme a s kterým nikoliv.

Co je bolest? Bolest je stav či pocit většinou spojený s aktuálním nebo potenciálním poškozováním živé tkáně organismu. Nejčastěji vzniká v důsledku poškozujících účinků na organizmus, ohrožujících jeho existenci nebo celistvost, či jako příznak poruchy normálního průběhu fyziologických procesů. Má velký význam pro ochranu organismu před poškozením, neboť upozorňuje, že k takovému poškozování dochází nebo by v nejbližší době mohlo dojít; je stimulem pro obranu organismu. Tedy bolest je varovný signál, že něco neprobíhá dobře.

Co se děje při chronické bolesti nebo třeba i při zranění?  Dochází k dysfunkci, ke změně motorické kontroly, nastavení náhradních programů = tedy změně aktivity svalů a dysbalancím, kloubní nestabilitě, neoptimálnímu nastavení.

Tedy z toho vychází, že s takovým člověkem není možné provádět běžný trénink. Bolest vytváří náhradní program řízený z CNS, kdy se systém brání poškození a aktivuje více posturální svaly. Bolest redukuje svalovou aktivitu regulovanou centrálně, což tedy ovlivňuje výkonnost a aktivitu svalu. Tedy když to přiblížím, v mém případě bolestivého ramene aktivitu přejímá především horní trapéz,corrective-exercise-32 levator scapula a další svaly.Tato situace ovlivňuje celou funkci pohybového aparátu.  Tedy aby tělo pracovalo správně a náš trénink byl efektivní, není logicky možné pracovat s bolestí, protože tělo nám to nedovolí a my jen budeme prohlubovat poškozování. Proto sportovci při bolestech automaticky neprovádí žádný kondiční trénink.

 Stejně tak to může být právě naopak. Člověk, který nebude mít od začátku správnou motorickou kontrolu, a my jí nezměníme, nebude docházet ke správné svalové koaktivaci, bude docházet k dysbalancím, k poškozování organismu a následně k bolesti.

Z toho všeho vychází, že z bolestí může pracovat jen skutečný specialista, terapeut, odborník v oboru. Funkční/ nápravný trénink má za úkol především zabránit těmto bolestem či zraněním přes správné testování a hodnocení pohybového aparátu a jeho pohybu. Nápravný trénink samozřejmě může tento náhradní program změnit a společně s ostatními technikami odstranit bolest, zlepšit tedy funkci. Otázka ovšem je, čím je bolest způsobena a to tak jako tak musí zjistit odborník. Do rukou běžného kondičního či silového trenéra však tato činnost rozhodně nepatří.

 (Autor: Martin Snášel)

 

 

Zdroje :

www.robins.af.mil

www.langlandshealthandfitness.com

keithchittenden.com

performancehealthnh.com