Centrální nervový systém a kontrola pohybu

O definici stability a posturální stabilitě jsem psal zde. Co je však pro náš pohyb velmi podstatné a často diskutované, je funkce centrálního nervového systému. Ta se velmi často podceňuje či se neumí vhodně využívat. Proto jsme svědky chybných interpretací mnoha funkcí a mnoho lidí nechápe důležitost vhodného motorického učení a další práce s CNS. Proto chci tímto článkem mnoho věcí přiblížit a vysvětlit.
motorcontrolJednou z nejdůležitějších věcí co je třeba pochopit ve Vašem těle je to, že ho do značné míry řídí centrální nervový systém (CNS). CNS se skládá z mozku, míchy a nervů. Jedná se o velmi rychlý komunikační systém, který řídí každý aspekt vašeho vnímání a pohybu. CNS je jako software pro vaše tělo, a to určuje, jak váš hardware, tedy Váš pasivní a aktivní systém bude pracovat. Samozřejmě vše pracuje i opačně. CNS reaguje na Vaše naučené pohybové vzory a učí se je, reaguje jak zpracovávat Vaše svalové řetězce a následně jim dává dle toho povel. Nedělá nic špatného či dobrého, dělá to, co má naprogramované, co již udělal tisícekrát. Původní program mohl být ten ideální, ale mnohdy pracuje na základě náhradních programů, tedy kompenzačních pohybů, které si on osvojuje. Dělá tak na základě bolesti, zranění, špatné koordinace svalů, naučených umělých kompenzačních pohybů, které mohli vzniknout přetížením, slabostí či jen pouhých návyků. Na vině mohla být i nemoc či narušení nervové soustavy atd… Tělo udělá ale vždy to, co pro něj bude nejednoduší.
CNS se snaží řídit funkce a je jí často jedno jak. Snaží se nás hlavně udržet naživu, tedy dle toho reaguje. Mám motivaci zvednout nohu, tedy zvedne nohu. To ale jak zvedne nohu, záleží na mnoha faktorech. Nemá bohužel nějaký automatický režim, který by vše zpracoval a řídil tak, aby vše bylo pro nás zdravotně a udržitelně optimální.
Toto vše jsou mechanismy, které reagují reflexně a podvědomě vždy, když děláte něco, co CNS zpracovává, že by mohly být nebezpečné. Tedy 2 největší mechanismy jsou bolest, zranění či šok, některé z dalších jsou slabost, ztuhlost, hypertonická aktivita a změna motorického programu. Tyto mechanismy nám na jednu stranu dělají potíže, na druhou stranu nám pomáhají a snaží se nás držet v bezpečí.

Řízení pohybu

Proto je velice důležitá propriocepce a exterorecepce, tedy schopnost vnímat naši polohu a naše tělo. To jak jsmevenn-woman-with-shears schopni vnímat tělo, ovlivňuje aktivaci našich svalů stejně jako jednotlivé nastavení kloubů v těle, které následně více či méně zatěžuje určité svaly. Ty musí ideálně fungovat optimální aktivací agonisty a antagonisty, synergistů a fixačních svalů-stabilizátorů. Tedy to jak položím ruku, jak nastavím rameno, jak budu držet zbytek těla, to vše snímá naše centrální nervová soustava a dle toho reaguje. Samozřejmě, jestliže zde jsou nějaká omezení či větší přetížení, tělo se brání a tuto část obejde.
Toto vše souvisí s řízením pohybu, kdy jako trenéři či terapeuti pracujeme s nastavením těla a učením pohybu. Je to jeden z důležitých bodů, proč je naše práce tak důležitá. Obcházením této funkce, tedy zapojováním svalů z vnějšku, jako je např. elektrický proud, můžeme naprosto obelhávat CNS chaotickým zapojováním všech částí najednou bez potřebné návazné souvislosti, které tímto zapojujeme neustále.

„Obcházením této funkce, tedy zapojováním svalů z vnějšku, jako je např. elektrický proud, můžeme naprosto obelhávat CNS chaotickým zapojováním všech částí najednou bez potřebné návazné souvislosti, které tímto zapojujeme neustále.“

 

Jak můžeme vidět na tomto videu, je moc hezká dodatečná vnější aktivace svalů, ale to z hlediska chybného motorického učení (které zde pozná myslím každý) je nám naprosto k ničemu či naopak nám může velmi škodit. Samozřejmě, že jak je psáno v reklamách, tímto zapojujeme více svalových vláken, ale to v rámci pohybu my nechceme a jak si řekneme i později, může být toto i velmi kontraproduktivní.

Stresový reflex

Stresový reflex je prvotní mechanismus přežití, který je pevně propojený i do nervového systému všech zvířat. Jeho účelem je chránit a bránit se před zraněním z bezprostředního fyzického ohrožení. Stresový reflex u člověka způsobuje nedobrovolné svalové kontrakce, které např. pohybují hlavou dopředu a dolů; napínají obličej a čelist; zvedá ramena nahoru a dopředu či stahuje žebra a žaludek. Tyto akce v podstatě chrání naše životně důležité funkce a oblasti jako je obličej, krk, hlavu a vnitřní orgány.
Stresový reflex ale nevzniká jen v případě ohrožení života, ale souvisí i s o dost menšími stupni stresu. Takto budou často Vaše svaly reagovat, že se stáhnou, když děláte něco, co pro Vaši CNS není úplně pohodlné, jako je zvedání těžké váhy, běh v méně dokonalé formě, provádění kontaktních sportů, provádění těžkých pozic či sed u počítače po dlouhou dobu. Dále samozřejmě reaguje na podněty, jako jsou emocionální hrozby, jako je doprava, boj se svým partnerem nebo rozzlobeným šéfem. Výsledkem je, že emoční stres nás vede k převzetí fyzicky nekontrolaných pozic mimo tzv. neutrální polohu – předsun hlavy, protrakce a elevace ramen, ztuhlé svaly v obličeji a na břiše atd.
Proto je moudré si uvědomit pohybů (nebo jiné podněty), které nás posílají do stresového reflexu a umět CNS uklidnit, abychom uměli provádět pohyb bezpečně. Je třeba umět identifikovat pohyby, které zjistíme jako ohrožující a efektivně pracovat na snížení těchto hrozeb.

Pohyb a síla

IMG_2112Většina lidí vidí sílu výhradně v tom, jak velký je sval. Velikost se počítá, ale důležitější faktor je obvykle to, kolik vláken CNS dokáže zaktivovat najednou. Většina lidí nedokáže zaktivovat svůj nervový systém ne na více než 30% dostupných svalových vláken v určitém svalu. Proč? Hlavně proto, že větší síla je nebezpečná pro integritu kloubů a CNS to ví. Pokud se všechna vlákna aktivují najednou, kontrakce mohou být tak silné, že by byly nebezpečné pro klouby. To se někdy stane, když je někdo zasažen bleskem, a neuvěřitelná síla výsledné svalové kontrakce může skutečně až zlomit kosti. CNS ví, že velká síla je nebezpečná pro šlachy, klouby a vazy. Připomíná Vám to mé upozornění na chybnou elektrickou aktivaci svalů z venku?
V tomto smyslu, se slabost může zdát jako ochranný mechanismus CNS v tom, že chrání tělo před použitím dostatečné síly, aby nedošlo ke zranění. Jeden jednoduchý způsob, jak přesvědčit CNS, aby použilo větší počet vláken a tedy větší sílu, je jí ukázat, že pohyb je v bezpečí.

„Jeden jednoduchý způsob, jak přesvědčit CNS, aby použilo větší počet vláken a tedy větší sílu, je jí ukázat, že pohyb je v bezpečí.“

To je to, čím jak trenéři či terapeuti uděláme velkou práci. Například, pokud je Vaše rameno v bolesti, nekoordinované a špatně stabilizované okolními svaly, je pravděpodobné, že CNS aktivuje jiné posturálnější svaly, aby vše zajistily, a v místě nedovolí použít větší sílu, protože nás chrání před zraněním. Je-li na druhé straně rameno stabilní, koordinované a bez bolesti, CNS bude přesvědčeno, že vše je v pořádku, že zvládne větší sílu, a umožní kontrakce k jejímu dosáhnutí. To je podstatné ve funkčním a nápravném tréninku, ale na druhé straně i v tréninku kondičně-silovém. Takže sílu můžete zlepšit lepší svalovou a pohybovou koordinací a zároveň tím snížíme i bolest.

CNS a rozsah pohybu

Flexibilita je také jedním z úkazů jak může pomoci ovlivnění CNS. Určité ztuhnutí a zkrácení svalu je mnohdy reakcí na nějaký problém, který se v těle stal či probíhá a tedy je třeba mnohdy odborníka, aby toto zjistil. Tělo se tak automaticky brání ještě většímu poškození. Je mnohdy otázka, jestli daný sval uvolňovat či nikoliv, protože tato tuhost může být ochranným mechanismem CNS. Všimli jste si někdy, že lidé hodně stresovaní jsou také hodně zkrácení a jejich svaly jsou hodně ztuhlé? Je dokázáno, že při schopnosti úplného uvolnění máme schopnost až o 50% prodloužení sarkomer. Vezměme si příklad narkózy, kde je kontrolní mechanismus, který nás chrání, vypnutý. V tu dobu se naše flexibilita dramaticky zvyšuje. Lékaři musí být velmi opatrní při pohybu pacienta v anestézii, protože vše je naprosto volné bez kontroly v kloubech. Když jsme poté vzhůru, CNS je ve znovu střehu.

Koordinace pohybu

Jiný ochranný mechanismus CNS se mění s ohledem na motorický program, jinými slovy, změny ve způsobu, jakým jsou Vaše svalové pohyby koordinované CNS. Jeden zřejmý příklad změněného motorického programu je kulhání. Pokud máte zraněný kotník, začne Vaše CNS okamžitě pracovat na ochraně Vašeho kotníku v pohybu. Tedy začneteAndy-G-toe-touch kulhat. To začne měnit mnoho věcí ve Vašem těle, celé svalové řetězce a po delším čase, se změní jak Vaše návyky, tak určité nastavení těla. Stejné věci platí i pro jakékoli jiné bolesti ve vašem těle, a to i malých jemných bolestí – CNS okamžitě začne pracovat kolem bolesti změnou pohybových vzorů. To je v podstatě dobrý nápad, v krátkodobém horizontu – tedy chrání poraněné oblasti a dává jim šanci na uzdravení. Ale v dlouhodobém horizontu, změněné pohybové programy mohou učinit mnoho dalších problémů. Proto můj návrh na nápravu či rehabilitaci je převážně takový, aby se začalo co nejdříve, nejlépe ihned. To znamená, že každý, kdo utrpěl zranění před lety, si může postupně zadělávat na obnově či zhoršení minulého zranění, v důsledku přetrvávajících změněných kompenzační vzorů.
Máme zde ale hlubší pohled. Ve skutečnosti totiž téměř všechny vaše základní pohybové vzory, jako je například výpad, dřep, klik, předklon a další, jsou napadeny malými i mnohdy nenápadnými kompenzacemi, které jsou mimo naše přirozené vnímání. Abychom sami změnili tyto pohyby, je většinou nad naše síly a můžeme mnohdy jen posilovat dané náhrady.

„Ve skutečnosti totiž téměř všechny vaše základní pohybové vzory, jako je například výpad, dřep, klik, předklon a další, jsou napadeny malými i mnohdy nenápadnými kompenzacemi, které jsou mimo naše přirozené vnímání. Abychom sami změnili tyto pohyby, je většinou nad naše síly a můžeme mnohdy jen posilovat dané náhrady.“

Aby bylo možné identifikovat a korigovat tyto menší malé chybné pohyby, které jste začali nevědomě používat, je nutné mnohdy izolovat tyto pohyby v daném kloubu velmi přesným a systematickým způsobem a až poté ho napojit do celkového pohybu. Samozřejmě to ale je možné provést opačně, kdy určité společně nastavení a reflexní aktivaci celých řetězců vyvolá původní program. Jde o to, o jaký problém se jedná. To obnoví pohyby, které byly ztraceny, a podporuje Vaše CNS změnit staré zvyky, které již nejsou vhodné. Mnohdy může být rychlejší najít problém, který nám brání optimálnímu pohybu a vše se nahodí samo, i tak je mnohdy zdlouhavé, ale vděčné učení pohybu velmi důležitým bodem.
(Autor: Martin Snášel)