Posilování svalů vs posilování funkce

Tímto článkem bych ráda navázala na článek „Protažení zkrácených svalů a posílení oslabených – skutečně je to tak jednoduché?“, který měl informovat o tom, že ne vše leze řešit protažením zkrácených a posílením oslabených svalů. Osobně mě velmi často zaskočí, které svaly se obecně považují za zkrácené a které za oslabené. Vážně nesouhlasím s tím, že „mezilopatkové“ svaly jsou oslabené. Minimálně o svalech rhombických, které do této skupiny patří, si dovolím říct, že bývají většinou přetížené, zkrácené..

tightmuscleV nadpisu tohoto článku je posilování svalu vs posilování funkce. Osobně bych kapitolu o posilování svalu stručně zakončila tím, že se jedná o jakékoliv zatížení svalu s cílem pracovat na jeho struktuře, estetice či rozvoji síly. Samozřejmě zde můžeme zahrnout také jinou práci se svalovou strukturou a to například různé protahovací či uvolňovací techniky.
Posilování funkce je práce s nervovou soustavou, s řízením pohybu. Sval může ve své podstatě vystupovat v různých pohybech v mnoha různých funkcích. Ve své funkci může být agonistou (hlavním svalem), antagonistou (protisvalem), synergistou (svalem pomocným), fixátorem (svalem fixačním, stabilizujícím). Tyto funkce se při pohybu u jednotlivých svalů dynamicky mění. Pro optimální, ekonomický a nepoškozující pohyb je nutné, aby každý sval v pohybu zaujal svou roli.
Je třeba si uvědomit, že pro uskutečnění cíle neexistuje v pohybovém aparátu pouze jedna varianta jak pohyb provést. Variant je více, avšak většina z nich je v dlouhodobém měřítku nevhodná. A jelikož člověk funguje na základě vrozených, postupně vybavených, utvořených a získaných pohybových stereotypech, dá se předpokládat, že i pokud pohyb provedeme méně vhodnou variantou, budeme ji neustále opakovat.
Podle čeho se vlastně posuzuje jaká varianta je, či není vhodná? Kritériem pro vhodnost je zde zdraví. Zdravý pohyb, krátkodobě nebo dlouhodobě nepoškozující pohybový aparát (kosti, klouby, šlachy…). Nebereme samozřejmě v úvahu přirozené opotřebení, které vzhledem k aktivnímu životu nelze eliminovat.
Je obecně známo a vyšetřováno mnoho základních pohybových stereotypů. Pro lepší pochopení zde uvedu pár příkladů:
-u pohybového stereotypu extenze v kyčelním kloubu vyšetřujeme, zda je pohyb uskutečňován pomocí svalů, které jsou k pohybu určeny. Dále je stěžejní intenzita zapojení jednotlivých svalů a timing. Jedním z hlavních ukazatelů je aktivita velkého hýžďového svalu, v očekávání je jeho první a největší aktivita oproti ostatním účastníkům pohybu. M. gluteus maximus je funkčně AGONISTOU tohoto pohybu.
– u Trendelenburgovy zkoušky (test stoje na jedné noze) vyšetřujeme (mimo jiné) aktivitu stabilizátorů kyčle. Takže nás zajímásynergista aktivita středního a malého svalu hýžďového, které jsou u tohoto testu v roli stabilizátorů, tedy ve funkci FIXAČNÍ.
Ve výše uvedených případech se testují určité stereotypy pohybu či postoje, tzn. Způsob, jakým tyto pohyby v běžném životě provádíme (oba příklady se promítají do stereotypu chůze, jsou tedy součástí každodenní aktivity většiny z nás).
Jedním z úhlů pohledu, kterým by na danou problematiku bylo možné nahlídnout, je hledisko zkráceného a oslabeného svalu. Tedy, že důvodem proč m.gluteus maximus neplní svou funkci agonisty v extenzi v kyčli je jeho nedostatečná svalová síla a eventuální zkrácení m.iliopsoasu. A že důvodem vybočené kyčle při stoji na jedné noze či kachní chůze je, že m.glueus minimus a medius jsou oslabeny a m.TFL je zkrácený. Určitě existuje i tato varianta a také je samozřejmě velmi běžné, že hýžďové svaly nejsou v dostatečné svalové síle.
Z článku „Protažení zkrácených svalů a posílení oslabených – skutečně je to tak jednoduché?“, na který tento článek navazuje, by však mělo vyplynout, že často není problémem právě strukturální nerovnováha svalů, ale problém se nachází na úrovní řízení pohybu. Na této úrovni může být mnoho důvodů, proč je pohyb neoptimální, neboť řízení pohybu sestává z několika úrovní a zajišťuje ho mnoho částí nervového systému. Jedním z důvodů může být vadný stereotyp pohybu, projevující se vadným funkčním zapojením svalů, špatným timingem…
Pokud dojde na těle k určité dysbalanci, můžeme si být téměř jisti, že PŮVOD ČI DŮSLEDEK toho bude odrazem nervového řízení.
Pokud nám vyjde z Trendelenburgovi zkoušky zjištění, že stabilizátory kyčle (m.gluteus medius et minimus) nejsou aktivní. Nemusí to ještě vůbec znamenat, že jsou oslabené. To si můžeme jednoduše ověřit testem svalové síly na tyto svaly dle Jandy.
Pokud budou tyto svaly podle svalového testu dostatečně silné, jak to, že při stoji na jedné noze nefungují??
Důvod je jasný, při zkoušce stoje na jedné noze jsou tyto svaly v roli FIXÁTORŮ (při izometrické kontrakci), přičemž při testu trendelenburg_testsvalové síly je testujeme v roli AGONISTŮ (při fázickém pohybu). To jsou dvě naprosto rozličné situace. Sval může při své izolované izotonické aktivitě být dostatečně silný a schopný se do role agonisty zapojit. Jeho jiné role ve smyslu fixátoru, synergisty atd však může váznout a je pak evidentní, že pohybový stereotyp není ideální, že jsou tyto svaly v pohybu zastoupeny jinými svaly, tzn. Náhradní stereotyp pohybu → neideální svalové zapojení → možná hyperaktivita určitého svalu → jeho přetížení/zkrácení → reflexní útlum původních agonistů pohybu(jejich oslabení) atd.
Protažení zkrácených svalů a posílení svalů oslabených je zde tedy nutnou součástí nápravy, není však řešením příčiny avšak pouze důsledku!
Posílit funkci svalu ve smyslu stereotypu pohybu je tedy nutno posilovat právě při jeho zapojení do žádané funkce, v žádaném časovém sledu a intenzitě. Pokud chci dosáhnout toho, aby můj klient neměl „kachní chůzi“ a testem jsem si ověřila, že svalová síla malého a středního hýžďového svalu nebude viníkem, nebudu se snažit výsledku dosáhnout posilováním výše zmíněných svalů ve fázickém pohybu (abdukce kyčle), ale naopak v izometrii v jednotlivých prvcích chůze či jiných nápravných cvičeních.

OBRÁZKY :
www.zdn.cz
is.muni.cz
www.showme.com