Asi většina z Vás jistě zná pasivní strečink, tedy druh protahování, které ve formě, jak ho známe, pomáhá jeden druhému se dostat za určité hranice daného mobilního rozsahu pohybu. Používat tuto protahovací techniku vidíme na každém kroku, doslova v každém fitness centru či gymu. Už se snažím ani moc nevnímat ty obrazy, kdy jeden sedí na židli a druhý mu drží rameno a táhne hlavu do strany. Kdy jeden leží na břichu a druhý mu táhne stehno do kolenní flexe na protažení rectus femoris. Asi nejhorší již léta protrpěný obraz je ten, kdy celý stažený pán či paní sedí na zemi s nataženými nohami a druhý, mnohdy za pomocí míče, se mu snaží protahovat vzpřimovače tahem do flexe trupu. Vždycky když vidím tyto pokusy někoho dostat někam, ptám se na několik otázek, které tedy jsou pro mě podstatné.

Myslíte, že je to bezpečné? 

Při této technice je třeba velká zodpovědnost a komunikace, neboť lehce může dojít k překročení hranice, kdy sval zareaguje na přílišné natahování přes určité hranice a může dojít k poškození svalu i kloubu. Tedy chápu, že jde na první pohled o jednoduchou techniku, všude je však vidět, že se používá na naprostých začátečnících, kteří jsou extrémně stažení. Nemluvě o tom, že je mnohdy používána i špatná biomechanika pohybu a často mi není jasné, co chce dotyčný v protažení dosáhnout. Protahuje to či ono? V jakém nastavení to či ono provádí? Ví co je problémem v dané oblasti? Valná většina těchto lidí si žádné podobné dotazy nekladou. Tedy je zde velké riziko poranění, kdy partner něco táhne a neodhadne sílu protažení či neví, co je v daném segmentu za problém a dostane se za určitou hranici.

Myslíte, že je to potřebné?

Kdybych chtěl již využít nějakou „pasivnější“ techniku, protože leckdy potřebujeme pracovat i lokálně, rozhodně bych použil mnoho jiných, které se v rehabilitaci používají a mají své prokazatelné účinky. Tedy velmi rád používám Rolfing, PNF či techniky myofasciálního uvolnění s pomůckami či manuální. Vždy se však osobně snažím co nejvíce jako trenér používat především to, aby se člověk hýbal a aby si tzv. co nejvíce pomohl sám. Ano, to je jedna z důležitých věcí, která mi na pasivním strečinku v základě velmi vadí. Učíme druhého být pasivním a odkázaném na nás. Aby si řekl „ no, tak na tohle toho druhého potřebuji, jinak jsem zcela odepsaný“. Tady často děláme z toho druhého „pacienta“ a my si ho tímto zavazujeme. Moje cesta či přání je ale toho druhého něco naučit, chci, aby se stal co nejvíce samostatným a mé služby potřeboval co nejméně. Ano, teď jsem trochu sám proti sobě, proti svému výdělku a často i na sebe nadávám, ale zase dobré reference jsou mnohem lepší ne? Není mým účelem, aby ke mně někdo chodil dlouhé roky, ale abych udělal co nejrychlejší výsledek a co nejvíce naučil. Nebo ne?

Myslíte, že je to efektivní? 

Bavme se o tréninku. Dělat tyto techniky na začátku je logický nesmysl. Potřebujeme jakýkoliv druh aktivního uvolnění, potřebujeme dynamický pohyb. Samotný strečink by měl v těchto případech být napojen na samotný tréninkový program, ideálně způsobem dynamického strečinku, a zde nám nejde jen o protahování, ale o pohyb samotný, tedy i o stabilitu, celkové zahřátí, koordinaci a zapojení celých svalových řetězců v pohybu. Což samo o sobě je o dost účinnější již z hlediska fasciálních snopců, které napojují naše svaly na sebe a vhodně vedeným pohybem se výtečně uvolňují. To je mimo jiné další důvod, proč je mnohdy určitá izolovaná technika chybná. Fascie nám vytvářejí dlouhé smyčky a funkční řetězce, které propojují jednotlivé i vzdálenější regionální oblasti. Oni nám funkčně slaďují činnosti svalstva do sebe. Proto je vhodné jak najít určitou lokální chybu a použít efektivní techniku a následně uvolnit celý myofasciální řetězec. Fascie jsou zodpovědné ze zhruba 40% za uvolnění svalu, a jestliže ho neuvolníme a pracujeme jen se svalem v určité lokální oblasti, stáhneme se zase zpět, jako když natahujete gumu.

Řekněme si ještě konec tréninku. Zde se často zapomíná na jednu důležitou složku v protažení a tou je stabilita. Když to vysvětím laicky, když dosáhnete nějaké rovnováhy v kloubu, dosáhnete i toho, že harmonizujete rozložení nevyrovnaného svalového napětí v aktivaci či timingu v daném segmentu a výsledek je uvolnění. Co však nastane, když skončíte trénink tím, že někoho budete táhnout někam, kde on bude syčet a kňučet a pak si podáte ruku a člověk jde domů?

Zkuste se nad tím vším zamyslet a nebuďte pasivní a buďte efektivní v tréninku.

 

(Autor: Martin Snášel)

 

Zdroje grafiky:

www.soccerblog.com

jbsquiro.blogspot.com